Cítím se trochu nesvůj, vyprávět příběh, který je za mým celoživotním snažením a zároveň jakoby determinoval celou mou zdejší práci a působeni… Od malička mne zajímalo, jak léčit a uzdravovat lidi, jak být v dobré kondici a jak ovládat své tělo a mysl. Zajímavé bylo, že každý kontakt s asijskou kulturou ve mně vyvolával nadšení a hluboký zájem. Když jsem ve dvanácti letech objevil v knihovně svých rodičů knihy o józe, byl jsem naprosto nadšen. Nejen ze cvičení asán, ale i z meditací a koncentračních cvičení – měl jsem pocit, jakobych ty věci už odněkud znal…
Ale také jsem byl mladý a plný energie a tak po vzoru mého bratrance Jardy jsem začal běhat na lyžích. Běh na lyžích mi docela šel a dokonce jsem měl medaili z Mistrovství republiky. Ale stále mi cosi chybělo. S lidmi kolem sportu jsem si úplně nerozuměl-přišli mi hřmotní a neurvalí. Když jsem skončil – kvůli častým nemocem a přetrénování, hledal jsem něco hlubšího. Ne tak povrchního, něco s filosofií-a objevil jsem Aikido. Asijský způsob života si mne okamžitě získal. Jako bych se probudil k životu! Duch bojových umění – vznešený a odvážný, a současně jemný a moudrý – to bylo něco úplně jiného než běhání.
A od aikida byl už jen kousek k shiatsu, taichi, makrobiotice, reiki, feng shui a čchi-kungu…S posta jmen se společným jmenovatelem – tradiční asijskou filosofií. I tady se všechna tato cvičení potkávala jak s jógou, tak se sportem…Chtěl jsem si ověřit, zda tyhle věci opravdu fungují na zlepšení kondice, výkonnosti, síly a rychlosti…a tak jsem se vrátil ještě jednou ke sportu – pro ověření svých nově nabitých znalostí.
Mistrovství světa a konec
Tentokrát to nebyly běžky-ty jsou determinovány tím, jak máte zrovna namazané lyže, jak Vám lyže na tom kterém sněhu jedou a zda máte podmínky trénovat na sněhu již od září. Vybral jsem si letní variantu-nejprve kolečkové lyže a potom také koloběžky. Ne dětské koloběžky, ale velké, pro dospělé. Postupně se získáním techniky jízdy a fines závodění v tomto sporu jsem se dostal až na Mistrovství světa a získal několik medailí a pohárů až k tomu nejcennějšímu….A hned potom jsem skončil.
Proč? Šlo mi vlastně hlavně o to, si ověřit, že systém, který používám, funguje. A také, i přes svůj trénink v taichi, aikidu a shiatsu, jsem si vrcholovým sportem požkozoval honbou za co nejlepšími výsledky v kombinací s prací na domu a prací své zdraví. V tu chvíli jsem už věděl, že shiatsu, akupresura akupunktura, taichi a chi-kung jsou mým životním osudem. Jen mi nebylo jasné proč.
Minulý život?
Mezitím jsem díky své práci navštívil s Nikolou Sudovou Japonsko. Byl to úžasný pocit! Jako bych se vrátil domů! Podobně jsem se pak cítil i v Číně a Honkongu a Macau…Jako bych tam odjakživa patřil. Proč jsem nerozuměl lidem v Čechách a Evropě? Proč mi byla Asie tak blízká? Netušil jsem. Nikdy jsem nevěřil na minulé životy. Jsem praktický člověk, žiju teď a tady. K čemu se hloubat v něčem, co nejde ověřit?
Jeden z mých klientů mne pozval na sezení s ruskou „vědmou“. Přišlo mi to trochu bizardní, chtěl jsem se vymluvit, ale zrovna mi odpadl klient, tak jsem si řekl, že se podívám, jak vypadá ta divná ruská ženská. Celé sezení na mne neudělalo až tak velký dojem, říkal jsem si, že podobné metody používají i jiní senzibilové a už už jsem se chystal se nenápadně vytratit, když přišla ke mně.
Moje vášeň pro Asii se vysvětlila
Nikdy jsme se neviděli, byl jsem tam pár minut a můj známý přišel se mnou, takže nebylo kdy by o mně té ženě cokoliv sdělil. Ona přijela do Čech jen na několik dní a hned zase odjížděla. Podívala se na mne a velmi klidně mi řekla:“ Už se nemusíš nic učit – v minulém životě jsi léčil lidi v klášteře v Soulu, stačí, když si vzpomeneš…“ Nebudu lhát, otřáslo to se mnou, a zároveň se červík nedůvěry hned ozval:“Nesmysl!“ Prostě si vymýšlí!“ „Samozřejmě, že se musím dál vzdělávat!“ Rozhodně to bylo podivné. Divné a nečekané prohlášení…Co si o tom mám myslet?!? Nechám to být a budu to ignorovat!
Ale nešlo to tak lehce. Jako bych od té chvíle více a snadněji věděl, co je s mými pacienty a klienty, jak s nimi pracovat. Šlo to nějak snáz a lehčeji… A také sny a obrazy, které se mi začaly zjevovat. Byly jiné… Jednoho dne, byl jsem zrovna sám v prachovských skalách v českém ráji, jsem zůstal stát naprosto osamocen uprostřed skalních masivů, sevřený ze všech stran, v tichu, přikrytý jejich stínem. Bylo to temné a sevřené místo, už ani nevím, jestli bych ho znovu našel…
Čína, Japonsko, zabiják
A najednou, stál jsem tam, ale v mé hlavě běžel film mého minulého života! Narodil jsem se japonským rodičům v Číně…stěhování zpátky do Japonska-byl to spíše jakýsi útěk…vychování v přísném nelidském režimu…výcvik zabijáka…Bože odpusť!...odpusťte i Vy, které jsem musel zabít, nad jejichž chladnoucími těly jsem se pokud to bylo možné modlil za spásu jejich-a své duše…a také odpusťte i vy pozůstalí – vy všichni, jejichž životy jsem svými vraždami zpřetrhal, zkomplikoval, zničil…tolik prokletí jež se sneslo na mou hlavu…nešlo to dále unést-musel jsem útéci…!
Najednou jsem seděl na ohlazeném kameni na klidném místě, v klášteře. Pěstoval a sbíral byliny, cvičil a modlil se – a také léčil! Bože, jak je těžké někoho uzdravit -a jak primitivní schopnosti člověk potřebuje aby někomu ublížil! Ten hrozný nepoměr! Už nejsem vrah! Snad dojdu vykoupení! Ne nakonec umírám rukou vlastního příbuzného-jak hloupé! Tak blízko k osvícení, k vykoupení a kvůli malichernému strachu, že na něho prozradím nějakou banalitu mne probodne…
Byl to sen
Rozčileně ho proklínám a pozdě si uvědomuji, že stav mysli při odchodu určuje další inkarnaci…To bodnutí do břicha mne jednou probudilo ze spánku – držel jsem si místo rány, abych nevykrvácel – a bál se je pustit…je to sen? Není to sen? Uuuuf! Žádné zranění břicha! Žiju! …a tak jsem tady…cizinec mezi dvěma světy. Evropané se na mne dívají trochu překvapeně-vždyť jsme v Evropě, tak co to sem taháš? – Asiatům připadám blízký….voním jim. Mladá dívka ze Singapuru mi při dlouhém letu do Ameriky usnula klidně a bezstarostně na rameni a prospala na něm téměř celý let…Po přistání mi s úsměvem poděkovala a zmizela v letištní hale… Starší dáma v Hong Kongu mne v parku vyrušila ze cvičení taichi a chtěla, abych si ji zapsal na další lekce…Číňané ke mně chodí na akupunkturu…
A tak žiju trochu zvláštní život. V evropském státě, se vzpomínkami na Asii, se stigmatem nájemného vraha, který utekl, aby zachránil svou duši…dívám se na svět kolem sebe a hledám své místo…Jsem tu, abych v tomto životě dokončil svou misi -odčinit zlo, přinášet dobro, najít harmonii mezi Nebem, Zemí a jednou ztracenou lidskou bytostí…